2013, Listopad, 7 - Návrh na zlepšení článku 2. Milosrdenství [3.0]

7. listopadu 2013 v 21:13 | Daniel |  NOVINKY
Dívám se na ten článek a napadají mě různé otázky,které je třeba vyřešit.

  • Milosrdenství, a ne oběti - doplnit informaci, že v tom je podstata vztahu s Bohem a jinak to ani nejde. Tak to bylo ve SZ, tak to je i dnes. Viz Ježíšův výrok.
  • Jak se to milosrdenství projevovalo v SZ? Mohli se tehdy hněvat na svého bližního? Zákon jim to nijak explicitně asi nezakazuje, Ježíš tím ale ukázal, že tam je počátek zla. Ne že by přinesl něco nového, ono to bylo i tehdy, protože i tehdy takový hřích existoval. Jeremiáš 17:9 Ale teď to aplikujeme o level lépe.
    Jak lépe? Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Našel jsem, že prý ve SZ ve skutečnosti není žádný příkaz o nenávidění svých nepřátel. Pokud je to pravda, tak jde o to, že ve SZ se dočteme spíše o opaku než abychom nenáviděli své nepřátelé, ale farizeové a zákoníci to překroutili a učili nenávidět všechny nežidy. Takže ve skutečnosti Ježíš učil ze Zákona, že budeš milovat i své nepřátelé a tím vlastně zrušil to dosavadní nepochopení té "nenávisti" vůči jakémukoli člověku a řekl, že pokud se již hněváte na svého bratra, ten bude vydán soudu. Tím bych vlastně říkal, že se tehdy museli chovat taky milosrdně a taky se nesměli hněvat. Proč se teda mohli hněvat? Nemohli!
    Žalmy 4:5 Ve svém rozčilení nehřešte, na lůžku přemítejte a zmlkněte.
    Toto psal David. Ten verš vidím spíš jako názorný příklad toho, kam vede lidský hněv. Místo toho se to dnes vykládá tak, že se můžeme hněvat na svého bližního. Čili pokud se tehdy mohli někdy hněvat, tak leda v rámci úřadu spravedlnosti, která je daná Zákonem, tj někdo spáchá něco zlého apod. Tak i dnes jak píšu v tom článku, se nemáme hněvat, leda v rámci úřadu Bible, kdy se dozvíme, že křesťan páchá hřích. Ale i v rámci tohoto hněvu to musí být jakoby mimo náše osobní problémy vůči danému člověku a motivací je také láska k Bohu. Jak je také o Ježíši psáno, když se hněval: Horlivost pro Tvůj dům mě stravuje. Takže jestli to sám apostol Pavel nepochopil špatně, když psal "Hněváte-li se, nehřeště", tak bych to vyložil asi takto: Pokud už bychom snad měli důvod ke hněvu, tak bychom si to měli s láskou vyříkat dřív než se tento důvod ke hněvu projeví v opravdovém pohrdání druhým v nějaké konkrétní věci. A ten druhý musí být schopen posuzovat, udělal-li něco špatného, popř musí změnit své jednání. Abychom předešli takovému hněvu, o tom je v tom článku jedno shrnutí o pocitech, které si musíme vyříkat.
  • Upřesnit formulaci, proč je podle mě Starý Zákon definicí hříchu, protože stejně jako tehdy byla jejich Bible (SZ) definicí hříchu a nemuseli studovat žádné jiné časopisy, aby poznali Boží vůli, tak dnes tomu není jinak. Ani my nepotřebujeme číst strážnou věž nebo tradici, katechuzmus a nevím co ještě, abychom poznali pravdu. Nic nepřidávejme, ani nic neubírejme ke slovu, které máme, ale vycházejme z něho. Ale kladl jsem důraz na SZ, protože hlavně tam je Zákon, ze kterého NZ vychází. Co nový zákon přinesl morálně nového? Nemám to dokázané, ale podle mě právě nic. Jinak samozřejmě se dá říct, že NZ přináší nové informace, bez kterých bychom nevěděli, jak chápat SZ. No kdoví, třeba celá Bible je definicí hříchu, tj SZ+NZ. Aplikace je taková, že se nemusím trápit nad něčím, co v Bibli není označené jasně jako hřích. A taky, že pokud je něco hřích, tak se taky nemusím trápit, protože to mám jasně definováno a mohu to změnit - a Bůh mi v ten okamžik odpustí. jak je příběh v Nehemiášovi.. že lidé začali plakat a naříkat, když slyšeli Zákon, ale potom se hned začali radovat, protože den pokání je den radosti. Není důvod se znepokojovat, protože je nám odpuštěno - chvála Pánu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama